https://www.mpsv.cz/web/cz/-/rodiny-dostanou-5-tisic-na-dite-zjednodusi-se-prispevek-na-bydleni-vlada-schvalila-i-dalsi-navrhy-mpsv

   

Jak s dětmi mluvit o tom, co se děje - Mgr. Čuhelová 

Bez nějaké paniky a strachu, je to tak, děti se ptají. Dospívající taky. Pokud se neptají a jsou na sociálních sítích jakéhokoliv charakteru, tak se s tím, co se děje, prostě 100 % setkaly. Některé mají strach, jiné to zajímá, další jsou zvědaví. Někdo si z toho dělá legraci. Dnes i včera jsem měla setkání i telefony. Děti, puboši, rodiče. A i menší vyděšený děti se ptaly: „Paní psycholožko, prý bude válka.“ Nebo vám s touto informací přijde dítě domů. 

Takže - co s tím? Jak se k tomu jako dospělí postavit? 

Doporučuji nebagatelizovat, nelhat, neslibovat, nemanipulovat, nestrašit. Takže určitě neříkejte věty typu „nemusíš se bát“, „čeho se prosím tě bojíš, tady jsme v bezpečí“ a takový ty chlácholivý řeči, co sice vypadají moc hezky a dobře, ale ten nepřijatý strach se jen někam schová. Je potřeba strach legitimizovat – tj. je to normální, že má člověk, dítě, strach. (Možná někdo z vás zažil v dětství akce kolem studené války a strašení atomovou bombou, tak si na to vzpomínáte. Nic příjemnýho.) Přijetí a pojmenování emoce vede ke zklidnění.

1. Na tuto otázku já konkrétně odpovídám: „Přeju si, aby nebyla.“ „Věřím, že nebude.“ A když mě zatlačí do kouta slovy: „No jo, přejete, ale co si myslíte, prý bude třetí světová?“, tak říkám, že prostě nevím, ale doufám a věřím, že ne.
2. Ptám se dětí, co cítěj, jak se cítěj. „Jak ti je?“ „Jak to vidíš?“ „Jak se cítíš?“ „Co si o tom myslíš?“ (V klidu, se zájmem.)
3. Když je tam hodně strachu, tak ošetřuju emoce. „Jo, chápu, strach.“ „Člověk se bojí, co se děje, viď?“ „Ty zprávy a nejistota nahání občas hrůzu, viď?“ Neboli empatická reakce.
4. Následuje klasická práce se strachem – vyklepeme, EFT, vyboxujeme, prostě z těla ven. Dýchání, klid, nádech, výdech.
5. Záleží na míře strachu, někomu stačí jen informace, jiným to nasedá na všechny ty strachy, co teď byly a co prožívají. Teenagerům na jejich strachy a obavy z dalšího života, ze školy, přijímaček. Menším dětem na vše, co prožívaly kolem viru a obavy o život prarodičů. Pokud to přechází až do úzkostí, tak techniky – dech, vyjmenuj barvy, co vidíš…
6. Podat informace o tom, jak to teď vypadá – úměrně věku.

Dobrá zpráva – dle výzkumů je pro děti mnohem horší válka doma než válka ve světě. Děti, co prožily a přežily válku, byly mnohem méně traumatizované než děti, co jsou doma týrány nebo vidí, jak jejich rodiče bijí jeden druhého, žijí v násilí a tak. Důležité je bezpečí a jistota doma.  

A co když o tom děti nemluví? Ty informace se k nim nějak dostanou. (Známe to, jak si dospělí myslí, že „děti o ničem neví“.) Buďte rádi, když se zeptají a svěří. Můžete lehounce naťuknout sami. „Slyšel/a jsi, co se teď děje ve světě? Co ty na to? Jaký to pro tebe je?“ Zase dle věku, puberťáků a dospívajících bych se ptala určitě. Máte prostor pro mluvení, sdílení, podporu. 

Co pomáhá – s tím, co nemůžeme ovlivnit, nic nenaděláme. Nezaměřovat tam moc pozornosti. Toto dětem vysvětlit. „Co můžeme udělat, aby ti bylo líp? Aby ses cítil líp?“ Někdy ještě mluvím o tom, že strach a bezmoc je těžká kombinace (u dětí, co to hodně prožívají, co se tím hodně trápí). A že to, nad čím máme moc, je dělat co nejlepší svět kolem nás. Mít se co nejlépe, být laskaví. To je princip Ego 2.0 – když je někdy člověku úzko a cítí bezmoc, tak pomůže najít nějakou moc – co může ovlivnit, kde může pomoci, kde to může udělat lepší. A můžeme mluvit i o vděčnostech. Nebo zkusit hoponopono. Prostě to, co vám funguje. Použitelné i pro nás, dospěláky.

Informační letáček o domácím násilí 

Diagnostika duševních poruch u dětí někdy připomíná detektivní práci. Podle psychiatra Tomáše Havelky, primáře dětského oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě, je důležité se na projevy potíží ptát nejen dětí samotných, ale také jejich rodičů

Aby se dítě mohlo správně rozvíjet, potřebuje pevné zakotvení v životě.

V srpnu letošního roku se Ústavní soud[1] znovu zabýval tím, který rodič má nést náklady na dopravu dítěte mezi rodiči majícími odlišné bydliště. Jestliže rodiče bydlí v rozumné vzdálenosti od sebe a blízko je i (před)školní zařízení, které dítě navštěvuje, problémy většinou nenastávají. Nejběžnější úpravou je, že rodič si dítě vyzvedává v místě bydliště dítěte a po skončení styku jej vrací na stejném místě. Nicméně čas od času se stane, že jeden rodič bydlí v Praze a druhý v Ostravě. Anebo bydlí pouze v sousedním či dokonce stejném městě, ale stejně nejsou schopni se na místě předávání dítěte domluvit.

Dětská psychiatrie je v krizi. Během pandemie vzrostl počet dětí, které potřebují odbornou psychiatrickou pomoc. Nejdříve jim chyběly sociální vazby a pravidelný řád, po nástupu do školy se zase hroutily pod nárůstem povinností. Potýkají se ve zvýšené míře s depresemi, mentální anorexií, sebepoškozováním a přibylo i myšlenek na sebevraždu. Největší ústavy pro děti v tísni přitom bojují o přežití kvůli nedostatek personálu. Na poslední chvíli se podařilo odvrátit krach největší psychiatrické nemocnice v Opařanech, ale problémy jsou i jinde. Natáčel Michael Fiala.

Po zrušení kojeneckých ústavů čeká Českou republiku ještě jeden dluh – vyřešit to, jak se postarat o starší děti z pasťáků a dětských domovů. Jejich často neutěšené osudy mapovala v časosběrném dokumentu Opouštět Počátky, který má dnes premiéru na jihlavském festivalu, režisérka Linda Kallistová Jablonská.

Co s dětmi, jejichž chování ve školách se vymyká normám? Jsou sprosté, útočné, lžou… Jednou z institucí, na něž je možné se obrátit, jsou i střediska výchovné péče. Je jich napříč celou republikou celkem 37, a jak říká Tereza Polesná z jedné z nich ve Slaném, rodič i školy o nich málo vědí. A to je škoda. „Jsme tu totiž právě proto, aby děti nemusely měnit školy a odcházet do ústavů,” vysvětluje. „Pokud si rodiče přejí změnu a jsou ochotni pro ni něco udělat, můžeme jim pomoci.”

Povinné předškolní vzdělávání 

Pokud vaše dítě, kterému je 5 let do 31.8.2022, musíte ho přihlášit do školky! 

Pokud má vaše dítě 3 a více let, alespoň 3 roky mu mus být do 31. 8. 2022, do školky může začít chodit. 

 

 

 

Na Lince bezpečí si jsou zcela vědomi vážnosti situace na Ukrajině a obav dětí a rodičů. Nabízí proto základní body, jak vnitřně se sitaucí naložit.

Linka bezpečí nabízí pomoc v této vážné situaci týkající se války na Ukrajině. Na svém webu a sociálních sítích nabízí základní doporučení, která odrází jejich první hovory dětí na Lince. Jejich služby: dětská Linka bezpečí 116 111 a Rodičovská linka 606 021 021, jsou k dispozici všem. 

Více informací na: Linka bezpečí

facebook: facebook Linka bezpečí

Do pěstousnké péče jsou svěřovány děti v případech, kdy se o ně biolgická rodina nemůže postarat. Nejmenší děti ale potřebují od svého narození jednu hlavní pečující osobu. V kojeneckých ústavech na jednu sestřičku připadá ale i sedm dětí. Pěstouni tak mohou významně změnit život dětí. Jak se stát pěstounem, Novinkám popsat zkušená přechodná pěstounka Radka. 

Česko se potýká s nedostatkem pěstounů

Proč se OSPODu bojíme? A co „sociálka“ rozhodně nedělá? Dagmar Kubičíková, vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí v Praze 8, vysvětluje, jak u nás stát chrání děti v ohrožení.

Rodič, který má dítě v péči, jej nemá pouze šatit, živit a starat se o to, aby chodilo včas spát, ale musí ho také vést k respektování povinností, jež má vůči druhému rodiči. Tak odůvodnil brněnský městský soud verdikt nad matkou, která dlouhodobě nepředávala dceru jejímu otci.

O domácím násilí, kterému jsou vystaveni ti nejzranitelnější – děti – se příliš nemluví. Podle statistik jej zažívá asi 10 % dětí, což znamená jedno až tři děti v jedné standardní školní třídě. Jak rozpoznat, že je dítě vystaveno domácímu násilí, a jak mu pomoci? To je hlavní téma další epizody pořadu O čem se mlčí. Terapeut Honza Vojtko si tentokrát pozval Petru í Wünschovou z centra LOCIKA a Romana Bojka, manažera pro oblast rovnosti, diverzity a inkluze společnosti IKEA.

Vždy je třeba zohledňovat především zájmy dítěte, a to nejen zájem na ochraně jeho fyzického zdraví, ale také zájem na jeho zdraví psychickém.

„Rodiče mi nikdy neřekli: ‘Miluju Tě!’ ani že by mě měli rádi.“ „Nikdy?“ opáčil jsem a čekal jsem, že se klient přece jen rozpomene, protože často „nikdy“ rozhodně neznamená „nikdy.“ „Noo… Ne, fakt nikdy.“ Seděl přede mnou a řešil, jak vměstnat třicetihodinový program do 24 hodin. A bohužel nebyl jediný takový.

Nejviditelnějšími projevy je „kampaň“ za degradaci druhého rodiče. Syndrom zavrženého rodiče (anglicky Parental Alienation Syndrome – PAS) – je jev, kterého si jako první všiml a popsal americký psychiatr R. A. Gardner na počátku 80. let a my jsme se s ním blíže seznámili v předchozích dvou článcích. Dnes se podíváme na to, jak se Syndrom zavrženého rodiče nejčastěji projevuje a také, jaké dopady má na děti v jejich dospělosti.

Při šikaně hrají děti různé role. Některé šikanují, jiné přihlížejí, oběti trpí. Když porozumíte mechanismům šikany ve škole, dokážete ji lépe řešit a předcházet jí.